POVÍDÁNÍ O GIGINCE

Jak jistě většina z vás ví, malá štěňátka nepřinášejí čápi, ale zrovna tak jako lidé se musí narodit. I když jsem čertovo kvítko, klubko netopýrů a bůhví co ještě, mám normální psí maminku. I když "normální", posuďte sami....

Představte si, že moje maminka Gigi pochází až z dalekého Holandska. Narodila se tam v chovatelské stanici Gulabin´s, ale když trošku povyrostla, přestěhovala se do Německa. Tam se ale taky dlouho neohřála. Moje panička Leona si pro ni přiletěla letadlem, a protože se ji moc líbila, odvezla si ji domů do České republiky. Jak vidíte, moje maminka je světoběžník. Ona vůbec ráda cestuje. V rámci mnoha výstav, které absolvovala, už byla na Slovensku, v Maďarsku a v Rakousku. Má mnoho pohárů, kokard a medajlí, je prý šampiónkou všeho možného i nemožného, ale to cestování je údajně stejně na tom to nejlepší. Výstavy totiž moji maminku vůbec nebaví a trpí je jen kvůli paničce. Ale teď se zdá, že bude mít od nich pokoj, když si nechali mně. Měla bych být její nástupkyně, i když mám trošku obavy z toho, jak se mi bude dařit?? Teda, abych řekla pravdu, já se tím vůbec nezabývám, to jen panička mně pořád otravuje s nějakým postojem a strká mi prsty do tlamy. Pro mně je důležitější jídlo, měkký pelíšek a príma hračka. K těm hračkám bych vám chtěla říct, že taková maminka může být i dobrý kámoš na hry. Ta moje teda je. Dokáže se mnou blbnout hodiny a spolu provádíme takové věci, že byste vůbec neřekli, že je to vážená psí dáma. Občas připomíná spíše potrhlou puberťačku. S Gigi jsme prostě správná dvojka na lumpárny. Někdy jsou naše hry tak divoké, že je musí páníčci zarazit. Máma poslechne, horší to je se mnou. Já jsem provokatér a stejně ji vždy znovu a znovu přemluvím a donutím k dalšímu hraní. Jako správná dcera jsem mámě neustále v patách a učím se od ní různé užitečné věci pro život. Občas od ní dostanu i výchovný štulec, když to přeháním, ale to neberu moc vážně. Otřepu se, přilísám se a je vše odpuštěno. Jen jedno nedokážu pochopit?? Nechce se se mnou vůbec dělit o jídlo?! V otázce jídla je máma nekompromisní. No popravdě, abych se přiznala, já se taky nedám a hlavně se zásadně s nikým nedělím. V tom jsem asi po ní. Jen bych se ještě chtěla naučit ty její kukuče. Ona se umí tak krásně ksichtit a provinile tvářit, když něco provede. Ono to má své výhody, protože pro ty její čínské oči je jí hned odpuštěno.