RŮZNÉ ZPŮSOBY LEPENÍ UŠÍ U PARSON RUSSELL TERIÉRŮ

My Parsonci, tak jak rosteme, máme různá období a fáze svého života. Všechno začíná naším narozením, kdy připomínáme s prominutím víc tvory z jiné planety, než malé pejsky, potom se z nás vyklubou nemotorná roztomilá štěňátka, která se ale rázem promění v hyperaktivní rošťáky, nedající pokoj ničemu a nikomu. V tlamičce máme ostré mléčné zoubky, kterými je třeba všechno ochutnat, ale jednoho dne se stane divná věc, zoubky začnou padat a místo nich se tlačí nové, dospělácké. Tomuto období říkají páníčci "přezubování", ale protože se netýká jen výměny zubů, ale taky růstu, nazývají ho (doufám, že z legraceˇ) rovněž "žirafím" věkem. Ten nastává asi okolo 4. měsíce života. Ona by to ani nebyla tak špatná fáze dospívání, vlastně je fajn, že teď dosáhneme ještě výš, a tak naší pozornosti neujdou ani věci, které byly ještě před pár týdny v bezpečí, kdyby to nebyl velký nápor na náš organizmus. Takové "přezubování" a "žirafí věk" dá jednomu zabrat, a tak tělo začne mobilizovat všechny síly, aby se vápník dostal tam, kam má. Pokud dostáváme správnou stravu se správným poměrem fosforu a calcia, nic tak hrozného se neděje, i když na jednu věc, která souvisí víc s naší image než se zdravím, bych chtěla upozornit. To víte, my děvčata se chceme líbit a kluci jistě taky, a ke kráse patří i krásná ouška, která má každý správný Parsonek klopená dopředu a pěkně přilehlá k hlavě. Jenomže, jak už jsem popsala výše, v tomto náročném věku se někdy může stát, že nám uši začnou jaksi létat, lámat se či dokonce se zvedat. Chvíli vypadáme jako netopýři, chvíli jako veverky, ale aby nám to nezůstalo, je třeba jim dát správný tvar a směr. To se dá zajistit nejlépe podlepováním a masírováním. Popíšu vám dva nejběžnější způsoby podlepování.

• První způsob je méně "drastický" pro ucho a přitom velmi účinný při menších vadách, souvisejících víc s obdobím "přezubování" než s celkovým špatným tvarem ucha a chybným klopením. Jak vidíte na obrázcích, na podlepení stačí obyčejná širší lékařská leukoplast, kterou si po její délce rozdělíte na dvě půlky. Začnete lepit od místa, kde by se mělo ucho přirozeně klopit směrem ke špičce, a to tak, že jednu půlku leukoplasti přilepíte z vnitřní strany ucha a druhou nalepíte vně. Tak vlastně zpevníte vnější okraj ucha, které se doposud jakoby prolamovalo a určíte mu správný tvar a směr klopení.

• Druhý způsob je o poznání "drastičtější", ale velmi účinný tam, kde je nějaká větší vada ucha a první způsob tím pádem neúčinný. I když osobně si myslím, že vyloženě špatné uši se nedají ničím napravit a je lepší je nechat tak, než jim násilím mnohdy zbytečně určovat, jak by měly vypadat, můžete se o to pokusit. Část ucha, směrem od špičky k místu klopení, podélně přehnete a v půlce přelepíte náplastí, viz. názorné obrázky. Tím vytvoříte roličky, které uchu diktují správný tvar a směr klopení. Bohužel vlivem tohoto způsobu mohou uši zůstat ošklivě polámané, a proto bych ho volila pouze tam, kde vše ostatní selhalo.

• Třetí způsob je velmi vhodný tam, kde se mají uši tendenci stavět. Odstřihnete si 4 kousky leukoplasti, 2 delší a 2 kratší. Delší část nalepíte na špičku ucha z vnitřní strany, kratší část ze strany vnější. Stejný postup zopakujete i na druhém uchu. Obě části leukoplasti spojíte pod bradou tak, aby nelepily a byly volně pohyblivé (neškrtily). Mají za úkol mírně tahat uši směrem dolů, do správné polohy a připomínají svým vzhledem helmu (viz. fotografická příloha).

• U všech tří popsaných způsobů nikdy nezapomeňte na to, že uši je třeba čas od času odlepit a nechat nějakou chvíli bez zalepení, aby si "odpočinuly". Také je nutné je denně kontrolovat a sledovat, zda nejsou zarudlé či zhnisané. Používat jen materiály, které se dají dobře a šetrně odlepit a psu nijak neškodí. Lepení uší má význam, jen u mladých psů, kteří ještě nedokončili svůj vývoj, tj. asi do 9 měsíců věku, ve vyšším věku je už neúčinné.